David Šťastný o prvních měsících v Hradci: Jako polití živou vodou

Davide, minulá sezona vám nevyšla podle představ. Jak v sobě chcete znovu probudit toho střelce, který dá více jak dvacet gólů?
Je to určitě o hlavě, což jsem už ale zjistil. V posledních letech se toho sešlo strašně moc. Třeba naposledy? Začátek byl suprový, vedl jsem bodování, ale pak přišlo zranění. Trvalo to dva a půl měsíce, připravoval jsem se a byl pozitivně naladěný, ale návrat nebyl takový. První tři zápasy mi vyskočila taková falešná forma, jak se říká… Bylo to těžké. Potom mi přišlo, že jsem trošku ztratil důvěru trenérů, už to nebylo jako dřív. Nechci říkat, že za to může někdo jiný, ale už jsem cítil, že mě trenéři obchází. Takže důvěra a hlava, ta je ten největší rozdíl.

To zní, jako kdybyste už cítil, že potřebujete změnu…

Hradecký hokej je hodně akční a bruslivý. Myslíte si, že si na něj zvyknete na první dobrou?
Není to asi úplně sranda, na druhou stranu jsme profesionální hráči. Nějaké maličkosti mi budou možná trvat déle, ale nemyslím si, že by v tom měl být problém. Já bruslit také umím (usmívá se), takže doufám, že to zvládnu. I když Hradec hodně bruslí, tak musím říct, že se mi líbí snaha hrát na puku, přehled o hře, přechody přes střední pásmo. Byl jsem zvyklý vzít si puk, projíždět hřiště a zavážet za modrou, jenže poslední rok v Boleslavi jsme byli nucení všechno nahazovat, což mi nevyhovovalo. Vytratila se i radost ze hry, u které věřím v návrat. Já budu dělat, co po mně trenéři budou chtít a doufám, že to bude mít pozitivní účinky.

Vy už jste pod Bílou věží absolvoval suchou přípravu, která u hokejistů není zrovna oblíbená. Bylo to kvůli změně prostředí snesitelnější?
My jsme vypadli strašně brzo, snad desátého března, takže jsem byl už od prvního května nastěhovaný a čekal jsem, že třeba noví hráči začneme dřív, takže už jsem tady byl nastartovaný (usmívá se). Letní příprava už je většinou všude podobná. Dříve jsem ji nesnášel víc, když jsem byl mladší, teď už mi ta práce nevadí. Vím, že to k tomu patří a bez ní to nejde. Samozřejmě i nové prostředí pomohlo, ale ani v Boleslavi mi nijak nepřekážela.

Jestli existuje nějaký důvod, proč hradečtí hokejisté nesnáší letní přípravu, tak je to rozhledna Milíř. Měl jste tu možnost si užít výběh po schodech?
Co jsem přišel, tak mě s nimi každý strašil. Jel jsem natankovat na benzínku, pumpař mě poznal a říká: „Jo, ty jsi ta nová posila. Už jste byli na Milíři? To je hnus!“ Čtyři týdny letní jsme je neměli, až poslední týden byly. A já jsem si dva dny před nimi v posilovně něco udělal se zády, a tak jsem místo nich jezdil air-bike. Musím říct, že tím, jak o nich každý mluvil, tak jsem se na ně normálně i těšil a byl zvědavý, protože v Boleslavi jsme běhali schody od zimáku na náměstí. Říkal jsem si, že to bude podobné. Tak třeba příští rok.

Ještě je můžete zkusit sám…
Jojo. Asi tam ještě skočím, ať nejsem pozadu (směje se). Třeba se tam někdy půjdu podívat alespoň na procházku se psem, ať vím, jaký je to hnus.

Fotbal na Novém Hradci byl asi trochu příjemnějším zpestřením?
Fotbal byl super. Musím říct, že je tady letní příprava hodně pestrá. Plno her, volejbal, tenis, badminton, což v Boleslavi za čtyři roky vůbec nebylo. Ve Zlíně jsme každý týden hráli proti nějaké vesnici fotbálky, takže to jsem si celkově užil, protože jsem sportovně založený, mám rád všechny sporty. Ve fotbale jsem od sebe čekal víc, protože dřív jsem v něm byl celkem dobrý, ale jak už jsem ho dlouho nehrál, tak mi v zápase chyběl první dotek s balónem a po konci jsem na sebe byl strašně naštvaný, že jsem to zapomněl. Celkově jsou tyhle hry zajímavým zpestřením. Nikdo je neodflákne a tím, že chcete vyhrát, tak se podle mě kolikrát vydáte víc než na tréninku.

Co Hradec jako město, už jste se tady stihl rozkoukat?
Jo, byli jsme na pár místech. Samozřejmě město obecně se s Boleslaví nedá srovnávat. Ať už to jsou kavárny nebo restaurace, prostě to tady žije jinak. Mně tedy Boleslav vyhovovala tím, že byla taková klidnější, nikdo vás moc nepoznal, byl jste takový zapadlý, což tady asi úplně není, ale mojí přítelkyni to tady zase vyhovuje víc. Hradec je celkově hezké město. Jezdil jsem sem jen na zimák, takže jsem ani nevěděl, že je to studentské město, pak jsem si to vygooglil (usmívá se). I příroda okolo je hezká, parky, rybníky…

Už pomalu poznáváte i rivalitu s Pardubicemi?
Věděl jsem, že to jsou derby, ale že to berou tak vážně i lidi mimo hokej? Třeba můj soused bydlí v pardubickém kraji a dá si trvalé bydliště jinde, aby neměl pardubickou poznávačku, tak to jsem docela čuměl. Skamarádil jsem se s ním, a když jsem se ho ptal, co by udělal, kdybych někdy šel do Pardubic, tak odpověděl, že by se se mnou okamžitě přestal bavit a že už bych k němu nemohl přijít. Takže rivalita je asi obrovská, jsem na ni zvědavý a těším se.

Takže jste plný očekávání na první derby?
To je jasné. Samozřejmě se těším i na zápasy s Boleslaví. Když jsem do ní před čtyřmi lety přišel ze Zlína, tak další dva roky pro mě bylo každé utkání nervózní, chcete se vytáhnout nad svými kamarády. Na to se taky těším, ale na derby jsem hodně zvědavý.

Po návratu z dovolené jste už skočili na led. Asi je to příjemná změna?
Určitě. V letní přípravě toho můžete naběhat a najezdit na kole kolik chcete, ale přijdete na led a je to, jako byste půl roku nic nedělali. Je to fakt mazec. Tam můžete makat, jak chcete, ale stále jste na ledě, takže to můžete brát nějak pozitivně a trochu se pomazlit s pukem (usmívá se).

Už se asi těšíte i na fanoušky a až se rozběhne zápasový kolotoč, že?
To je pravé hokejové gró. Těším se na utkání, plné tribuny i nevraživost mezi fanoušky. Jsem zvědavý na ty zdejší. Nevím, jak moc je Boleslav pro zdejší atraktivní soupeř, ale i tak lidi chodili a slyšel jsem, že fanoušci jsou tady skvělí. I podle toho, co jsem zažil, to tady bylo super.

Jedete i na turnaj do Švýcarska. Bude to koření přípravných duelů?
Dřív, když jsme hrávali přípraváky v Boleslavi a nebyla Liga mistrů, tak se hrálo se soupeři z okolí, takže toto je pro mě velké zpestření. Do Švýcarska se těším o to více, že tam budeme tři, nebo čtyři dny, což bude super. A i soupeři jsou tam velice zajímaví.

Jaké jsou vaše osobní cíle do nastávající sezony?
Půjdu s pokorou zápas od zápasu a věřím, že se dostanu k nějaké metě, kde budu spokojený. Nebudu ji říkat nahlas a budu doufat, že to vyjde. Tehdy, když jsem měl ten povedený ročník, tak jsem se vsadil s tchánem a vyhrál jsem. Teď už mě zase hecoval, jestli dáme nějakou sázku, tak uvidíme. Budu muset vymyslet nějakou metu, před tím byla osmnáct gólů, dal jsem 26, takže budu muset najít nějakou rozumnou a snad zase vyhraju (usmívá se).

V týmu je rituál, při kterém musí každý z nováčků na společné akci zazpívat. Už vás to taky potkalo?
Ne, ještě jsme žádnou akci neměli. Čekal jsem nějakou v letní přípravě, ale asi tím, že hodně kluků má individuální přípravu, tak nic nebylo a teprve mě to čeká. V Boleslavi bylo to samé. Já si broukám furt, v kabině i doma. I když tam už mi to teda paní zakázala, že zpívám hrozně, mně ale přijde, že dobře. Ale asi to tak není (směje se). Musím si vybrat nějakou písničku, na kterou se chytí všichni.

Sweet Caroline máte natrénovanou. Tu by tady ocenili…
Možná jo, nad tou jsem přemýšlel. Musím to chytře vymyslet, abych začal zpívat a za patnáct vteřin už zpívali všichni a já to mohl jen dobroukat.