Miroslav Kukla: V Litoměřicích je skvělá parta, bojujeme za druhé

MiroslavKukla

Bilance v 1.lize:
30 zápasů
5 gólů + 7 asistencí
ø ice-time 16:21
+/- +8
34 zblokovaných střel

Ve své první seniorské sezóně si zatím vede výborně – má stabilní ice-time přes 16 minut, drží se vysoko v klubové statistice +/-, v základní části posbíral skvělých 12 bodů a se 34 zblokovanými střelami je dokonce osmý v celé Chance lize. Obětavost v obraně a správná drzost směrem dopředu mu po zásluze vynesly reprezentační pozvánku před blížícím se mistrovství světa juniorů.

Mirku, po základní části Litoměřice skončily na třetím místě, což se před sezónou rozhodně nečekalo. V týmu tedy panuje spokojenost?
Jsme rádi, že se nám podařilo udělat osmičku, to byl asi náš hlavní cíl. Třetí místo je už jen taková třešnička na dortu. Teď je před námi ještě hodně zápasů a musíme makat, abychom tam byli i na konci nadstavby. Chceme skončit do první šestky, abychom nemuseli hrát předkolo a měli jisté čtvrtfinále. Zatím je sezóna výborná, do každého zápasu teď půjdeme s tím, že chceme vyhrát a uvidíme, kam až jsme schopni dojít.

Co bylo hlavní příčinou vašeho týmového úspěchu?
Určitě je to hlavně týmová hra. Je tu skvělá parta a na ledě bojujeme jeden za druhého. Hrajeme hodně aktivní hokej, snažíme se hodně napadat a bruslit. To dostane soupeře občas pod tlak a donutí ho to k chybám, které potom dokážeme potrestat. Je super, že i mladí hráči dostávají na ledě hodně prostoru, chodí na přesilovky. Zatím bodují všichni a já doufám, že to takhle bude pokračovat.

Jak jste zatím spokojený po osobní stránce? Vypadá to, že přechod z juniorky vám vyšel výborně.
Jsem moc rád za tu šanci, že můžu hrát v Litoměřicích seniorský hokej. Přece jen je to něco úplně jiného než juniorka. Už v loňském roce jsem měl pár zápasů ve Vrchlabí, to mi možná v přechodu mezi muže pomohlo. Snažil jsem se makat přes léto na suché přípravě, tím by to taky mohlo být. Bodově jsem na tom, myslím, dobře, ale herně by to určitě mohlo být lepší. Pořád mám co zlepšovat. Důležité ale je, že se dařilo týmu, takže jsem se o to zase tolik nestaral.

Ve své první kompletní sezóně v 1. lize dostáváte spoustu prostoru, hrajete přesilovky i oslabení. Čekal jste to?
S takovým prostorem, který dostávám, jsem vůbec nepočítal, ale jsem za to hrozně rád. Snažím se to trenérům na ledě vracet, a i když se vždycky vše nepovede, budu makat dál abych si svůj čas na ledě udržel. Pro mě je to letos zlomová sezóna, je to poslední rok, co můžu hrát juniorku. Letos tedy musím zabojovat o smlouvu, abych mohl příští rok někde hrát.

Vstřelil jste na obránce slušných pět branek, držíte se hodně vysoko i v tabulce pravdy. Jak byste popsal svůj herní styl?
Jsem spokojený s tím, že mi to tam zatím celkem padá. Vždy jsem byl útočnější typ hráče, už loni v juniorce se mi bodově dařilo. Co se týče statistiky +/-, to je určitě zásluha celého týmu. Není to jen o mně a o tom, že bych jen já odváděl nějakou super obrannou práci. Všichni kluci, kteří jsou zrovna na ledě, makají naplno a brání tak, abychom nedostali gól.

Kdy jste se o přesunu do Litoměřic dozvěděl a jak jste zprávu přijal?
Nastupoval jsem v Hradci na suchou přípravu s áčkem, pak nám pan Martinec řekl, že až se začne trénovat i v Litoměřicích, že bych se měl přesunout právě tam a dokončit suchou přípravu s nimi. Byl jsem rád. V Litoměřicích je super zázemí, je tam vše, co k tréninku potřebujeme.

V týmu hrají také hradečtí Martin Štohanzl a Dominik Sklenář. Bavíte se hlavně spolu nebo si rozumíte i s ostatními hráči?
Rozumíme si mezi sebou všichni, už jsme s týmem nějaký čas spolu a stihli jsme se navzájem poznat. Ze začátku jsem se víc bavil s klukama z Hradce a bylo dobře, že Sklenda i Štohy už tady hráli loni. Když jsem něco potřeboval, poradili mi co a jak.

Obrana, stejně jako celý váš tým, je složená hlavně z mladých hráčů. Jak vám sedí vzájemná spolupráce?
Souhra mezi námi je dobrá. S klukama už se známe a víme, co od sebe čekat. Už dříve se spoustu z nás potkávalo na kempech nebo reprezentačních akcích. Starší hráči nám zase vždycky pomůžou, řeknou, co máme dělat. Přece jen mají víc zkušeností, vědí, kam se postavit. Spolupráce v obraně tedy funguje skvěle.

V Litoměřicích pro hráče projektu „Dukla“ platí trochu jiné podmínky než pro hráče ostatních týmů. Mohl byste to trochu přiblížit?
Režim je jasně daný. Je určené, kdy máme obědy a večeře a taky máme večerku, kdy už musíme být na zimáku, kde bydlíme. Je to sice přísnější, ale jinak si angažmá po této stránce nemůžu vynachválit. Je pravda, že někdy by bylo lepší mít trochu volnosti a občas si někam zajít. Na druhou stranu je rozjetá sezóna a my se musíme soustředit jen na hokej. Na další věci bude čas po sezóně (usmívá se).

V týmu jsou momentálně dva Finové, Markus Korkiakoski a Kristian Kangas. Na jejich působení nemá veřejnost stejný názor, někteří dokonce tvrdí, že v týmu s mladými českými reprezentanty by cizinci hrát neměli. Jak vidíte tuto situaci ze svého pohledu?
Podle mě je jen dobře, že tu s námi jsou. Musíme s nimi mluvit anglicky, což mi zatím úplně nejde. Nedělá mi problém, když mám něco anglicky napsat. Když mám ale něco říct, hlavně nějak nečekaně, tak se občas zakoktám. I na ledě nám občas jeden nebo druhý něco poradí, ve Finsku se přece jen nějaké věci dělají jinak. Oba jsou to super kluci do kabiny, je s nimi sranda. Snažíme se s oběma mluvit co nejvíc anglicky, ale Markus už je tady druhým rokem a už docela česky rozumí.

Když jsme u angličtiny, jak to máte se školou a studiem?
Dal jsem si přihlášku do Prahy na ČVÚT, ale studium jsem zatím přerušil. Máme každý den tréninky a neměl jsem tolik času do školy dojíždět. S hokejem se to moc stíhat nedalo. Kdyby mi to ale s hokejem nějak nevyšlo, rád bych se ke studiu vrátil.

Loni jste odehrál několik zápasů v reprezentaci U19, letos jste si zahrál s dvacítkou turnaj ve Finsku. Jak na mezinárodní utkání vzpomínáte?
Reprezentace je nejvíc, čeho v hokeji můžete dosáhnout, za každou pozvánku jsem byl hrozně rád. Oproti 1. lize sice tyto zápasy nejsou tak silové, ale zato jsou mnohem rychlejší. Navíc i dovednostně jsou zápasy v dvacítce na vysoké úrovni. Je to dobrá možnost jak se porovnat s celým hokejovým světem. V listopadu ve Finsku jsem hrál v obraně se spoluhráčem z Litoměřic Honzou Mlčákem. Naše výsledky nebyly úplně optimální, měli jsme nějaké herní výpadky. Celkově si ale myslím, že můžeme být s turnajem spokojení.

Před pár dny jste byl nominován do širšího kádru dvacítky před mistrovstvím světa. Myslel jste na to už během sezóny?
Extra jsem se na to nesoustředil, ale myslím, že každý to má trošku v podvědomí. Dostat se tam a zahrát si mistrovství doma před vlastním publikem, to je zážitek na celý život. Dozvěděl jsem se to po tréninku, když jsem slezl z ledu a kluci už seděli v kabině a na telefonech sledovali tiskovku.

Spolu s vámi bylo nominováno několik spoluhráčů, budete si to navzájem přát nebo si nic nedarujete?
Určitě si to budeme přát, přece jenom jsme kamarádi i mimo led. Na trénincích do sebe ale půjdeme naplno, protože každý si přeje zahrát si na mistrovství. Trenéři nám už ve Finsku říkali, že šanci dostane každý a záleží jen na nás, jak se o ni popereme. Šance tam určitě je a všechno bude záležet jenom na mně, jak se s tím popasuju.

Jak se nejlépe vypořádat s enormním tlakem, který na hráče a na český tým bude vyvíjen?
Nejlepší bude zahodit mobily, abychom se nerozptylovali různými články nebo komentáři, a soustředit se jenom na hokej.

I když pro vás Mountfield HK není mateřským klubem, v hradecké mládeži jste působil poslední tři roky. Juniorům se zatím daří, není vám líto, že už v týmu nejste?
Jejich výsledky sleduji, s klukama jsem se hodně skamarádil a určitě mě zajímá, jak to u nich v týmu vypadá. Je dobře, že se jim daří, ale líto mi to není. Jsem moc rád, že můžu hrát chlapský hokej. Kdybych se teď vrátil do juniorky, byl by to pro mě krok dozadu.

Loni jste odehrál za áčko závěrečné derby proti Pardubicím. Je pro vás motivací zase obléct hradecký dres a zahrát si za áčko?
S trenéry jsme se o tom zatím nebavili. V Hradci je dost široký kádr, je tam hodně obránců a je hodně těžké se tam dostat do sestavy. V Hradci jsem nakoukl do velkého hokeje, takže bych si extraligu určitě chtěl zahrát právě v Hradci. Na hokej tam chodí skvělí fanoušci a pro mě by byl sen si tam zase zahrát. Když hraje Hradec v televizi, na zápasy se dívám.

V základní části 1. ligy jste si zahrál už na všech stadionech. Kde se vám hrálo nejhůř a kde naopak nejlépe?
Nejlíp se mi hraje určitě doma v Litoměřicích. Velký zážitek byl taky zápas na Vsetíně, tam je to opravdový hokejový svatostánek. A nejhůř se mi zatím hrálo asi v Prostějově.

Jak trávíte v Litoměřicích volný čas, pokud nějaký vůbec máte?
Přiznám se, že já nikam moc nechodím. Po tréninku nebo po obědě spíš přijdu na pokoj a celý den ležím. Rád sleduji filmy nebo seriály, můj oblíbený seriál jsou Přátelé. Se spolubydlícím jsme se taky dívali na Prison Break, který mě taky hodně bavil. Co se týče hudby, jsem spíš na českou muziku, takže poslouchám třeba Kabáty, Harlej nebo Rybičky 48.

Sledujete kromě hokeje i jiné sporty, případně nějaký sám provozujete?
Hodně sleduju NHL, hlavně highlighty ze zápasů. Mým oblíbeným týmem je Washington, ten je mi nejvíc sympatický, možná i kvůli Ovečkinovi. Dřív jsem hrál ještě hokejbal a rád bych si občas zašel zahrát, ale bohužel na to nemám vůbec čas.

Co byste závěrem vzkázal fanouškům v Hradci?
Aby fandili a podporovali hráče. Kluci se určitě zvednou a budou předvádět takový hokej jako loni.

Foto v článku: Kateřina Kundertová / HC Stadion Litoměřice, Tomáš Bouda / HC Baník Sokolov, Ronald Hansel / Juniorský hokej