Za šanci jsem moc rád, říká talent Dominik Řepík. Bráchovu účast na olympiádě si užívá
Starší z Řepíků, Michal, momentálně bojuje na olympijských stadionech, velké příležitosti se nicméně dostalo i mladšímu Dominikovi. Naděje hradecké juniorky v přípravě proti Trenčínu poprvé nakoukla do A-týmu Východočechů – a rozhodně nezklamala. Při porážce 1:2 měl dokonce devatenáctiletý forvard na hokejce i potenciální trefu, gólman soupeře však jeho šanci lapil. „Je to neskutečný pocit, moc jsem si zápas užil,“ vypráví nadšeně.
Máte za sebou první zápas za A-mužstvo, co na něj říkáte? Bylo to výborné, za šanci jsem moc rád. Kluci mi hodně radili, Bedýnka (Jaroslav Bednář) mi říkal, ať hraju v klidu a užiju si to. Atmosféra byla fantastická, takže pro mě to byl opravdu velký zážitek.
Kdy jste se o vašem startu vůbec dozvěděl? Bylo to na poslední chvíli. Měli jsme normálně sraz s juniorkou, když pan Krátoška přišel do kabiny a řekl mi, ať se připravím, že ve tři mám být na zimáku a hraju první zápas s extraligovým týmem. Nato mi pár kluků hned gratulovalo, ale jinak žádné velké hecování neproběhlo.
Škoda šance v poslední třetině, byl jsem sám
Jak jste se na ledě cítil? Párkrát jste dostal i do docela dobré pozice… Hrálo se mi s Ráďou (Radovanem Pavlíkem) a Kukem (Romanem Kukumbergem) výborně. Kuko tam párkrát vystřelil, tak jsem to tečoval. Škoda poslední šance ve třetí třetině, byl jsem sám před bránou. Možná jsem to mohl dát Miškovi (Patriku Miškářovi) do prázdné kasy, ale neviděl jsem ho, takže jsem vystřelil a gólman to chytil. Škoda.
I když pouze přípravný zápas, oproti juniorce to musel být velký skok. Jo, určitě to bylo rychlejší, v rychlosti jsem viděl vůbec největší rozdíl. Pak to, že kluci mají různý systém, což my sice v juniorce máme taky, ale ne tak propracovaný. Rovněž byla hra mnohem silovější. Co se týče pokynů, měl jsem chodit napadat a dohrávat souboje, jinak ale klasicky jako v juniorce. Bylo mi řečeno, ať si to užiju a hraju, co umím.
Bráchovi držím palce. Doufám, že Češi postoupí
Zahrál jste si vedle Jaroslava Bednáře, na druhé straně byli Branko Radivojevič či Marcel Hossa. Jaký je to pocit, být na ledě s takovými osobnostmi? Je neskutečný. Radivojeviče znám trošku i z Liberce, kde hrál s bráchou, a Hossu taky, takže jsme prohodili pár slov a určitě jsem si to proti nim užil. I s Bedýnkou to bylo samozřejmě fantastické.
Zmínil jste bratra. Na olympiádě ho asi sledujete, viděl jste každý zápas? Koukal jsem na všechny tři s rodiči. Mamka s taťkou jsou vždycky vyhecovaní, sedí připravení v dresech už před zápasem (usmívá se). Další teď Češi hrají ve čtyři ráno, takže si musíme přivstat. Určitě se budu dívat a držet palce, doufám, že postoupí do semifinále, pak do finále a udělají zlato.
Stíháte být s bratrem v kontaktu, i když má reprezentační povinnosti a je na druhé straně světa? Volali jsme si i psali, gratuloval jsem mu k postupu. Říkal jsem mu, ať se daří, celkově je fantastické ho vidět na olympiádě. Moc si to užívám a jsem rád, že tam je. Teď budu držet palce, jsem vždycky nervózní i za něj, a doufám, že vyhrají a postoupí.