Rozhovory
po 26.6.2017 | Radek Staněk, Jan Vavřina

Ambice? Nezříkám se jich, hlásí Petr Koukal. Sílu mužstva je potřeba potvrdit na ledě

Jednou z nejvýznamnějších posil Mountfieldu HK se stal letos v létě Petr Koukal – ostřílený bourák s bohatými zkušenostmi z reprezentace, spolehlivý centr, velký dříč... Hráč s více než šesti stovkami startů v Tipsport extralize a téměř třemi sty zápasy v KHL podepsal s hradeckým hokejovým klubem víceletý kontrakt a připravuje se spolu s týmem na blížící se sezónu.

Pokud vezmeme celý příběh od začátku, jak se vlastně stalo, že jste se ocitl v Hradci Králové?
Jednoduše, zhruba od půlky minulé sezóny jsem to řešil s agentem. Říkal mi určité věci, jak by se mělo postupovat ohledně vyjednávání nových angažmá. Samozřejmě začal otázkou, jestli chci zůstat v Rusku nebo se vrátit, případně kam chci směřovat svoje kroky. V první chvíli jsem říkal, že v Rusku už asi ne, měl jsem tam trochu splín. Pak se to celkově trochu zlepšilo, tak jsem si říkal, že bych třeba ještě rok v Jekatěrinburgu dal. Ale přišel nový trenér, který agentovi oznámil, že si chce přivést vlastní lidi a se mnou nepočítá. Tím pádem tohle padlo a začal jsem jednat nad dalšími nabídkami. Nechtěl jsem být za každou cenu v Rusku, ale věřím, že kdybych agentovi řekl, že tam chci zůstat, tak by mi nějaké angažmá našel. Byl tam náznak od jednoho ruského klubu, ale nebyl nakonec nijak konkrétní. Pak jsem tedy začal jednat s českými kluby.

Kdy proběhl první kontakt s Hradcem?
Kdy přesně to bylo, to už nevím. Samozřejmě nějaké věci postupně probíhaly. Byly ve hře tři kluby, ve finále se to zúžilo na dva – Pardubice a Hradec. Agentovi jsem oznámil, že s jedním klubem se dohodnu, protože jsem se vrátil domů a žiju mezi Hradcem a Pardubicemi. Měl jsem nabídku od obou a ve finále jsem se rozhodl pro Hradec.

Jsem prostě tady a hraju za Hradec

Řešil jste přestup i s dalšími lidmi?
Samozřejmě. Bavil jsem se o tom hodně s lidmi, kteří k tomu mají co říci, nebo vědí, o co jde. S rodinou, s manželkou. Ale rozhodnutí je nakonec na mně. Rozhodl jsem se pro Hradec a tím bych to uzavřel, protože ať k tomu řeknu cokoliv, nějakou obhajobu, tak stejně dostanu nálož, takže bych to dál nerozebíral. Jsem prostě tady a hraju za Hradec.

S některými hradeckými hráči jste byl v kontaktu? Zjišťoval jste si reference?
Nebyl, řešil jsem to s trenéry, Jardou Kudrnou, kteří jednali s mým agentem. Pak mi samozřejmě volali, že mají zájem. Stejně tak, jako jsem se bavil s Dušanem Salfickým a Petrem Čáslavou.

Jakou roli sehráli ve vašem přestupu trenéři? V minulosti jste působil pod Václavem Sýkorou i Pavlem Hynkem.
Určitou roli ano, stejně jako celá situace, jednání... Nebudu říkat, že Pardubice jednaly nefér nebo něco podobného. Situace byla taková, jaká byla. Všechno sehrálo svou roli při rozhodování a nakonec se to nějak poskládalo. Ale jestli to bylo šedesát procent nebo třicet, takhle to neberu. Skládačka do sebe zapadla, když to řeknu takhle.

Letní příprava tady a v Rusku se nedá srovnávat

Aktuálně jste s celým týmem ve velkém zápřahu. Jaká je letní příprava pod Bílou věží?
Jo, dobrá. Zeptejte se kluků, jak jsou nadšení (usmívá se). Samozřejmě každá příprava je specifická. Pro mě určitě, protože jsem s Mariánem Vodou nikdy nepracoval, takže je to něco nového. Kdyby s ním člověk pracoval pár let, tak by ho asi moc věcí nepřekvapilo. Z tohoto pohledu je to pro mě zpestření, takže jsem spokojen. Navíc je to v kolektivu, předtím jsem se připravoval sám nebo jen s pár lidmi.

Dá se nějakým způsobem srovnat letní příprava v Rusku a tady? Co třeba náročnost nebo techniky?
Zatím to srovnat nejde, protože v Rusku je v podstatě už teď příprava na sezónu. Přirovnal bych to plus mínus jako když se tady sejdeme v červenci. Pak můžeme srovnávat. Tam se sice sejdeme 1. července, bývá i trocha přípravy na suchu, ale hlavně je to o ledu. Třeba týden na suchu nebo dohromady s ledem. Takhle jsme to měli v Jekatěrinburgu v rámci soustředění a pak už se jelo do Plzně. Prostě klasický led, přípravné zápasy, protože liga v Rusku začíná 22. srpna. Takže kolektivní příprava vyloženě na suchu v Rusku není.

Nejen Petr #Koukal měl na včerejším tréninku spoustu fanynek. 😃 #MountfieldHK #TELH

Příspěvek sdílený Mountfield HK (@mountfieldhk),

V ruské KHL jste strávil nějaký čas. Jak na tamější angažmá budete vzpomínat?
V dobrém. Nejvíc mě asi bude mrzet play off s Jokeritem, protože to byla jediná šance, jak atakovat Gagarinův pohár. Jinak bohužel kluby, kde jsem byl, měly ambice udělat play off. Jak v Nižněkamsku, tak v Jekatěrinburgu. Samozřejmě ve vyřazovacích bojích se může stát všechno, ale v Rusku jsou rozdíly mezi kluby tak velké, že se nestane něco jako taky, kdy šel Chomutov z předkola až do semifinále. Kvalita je tam vidět na klubech, které mají každý rok za cíl vyhrát pohár. Ale ta sezóna s Jokeritem pro mě byla z hokejové stránky nejlepší, ale i dva roky v Nižněkamsku i dva v Jekatěrinburgu byly dobré. Druhý rok jsme ani s jedním klubem nešli do play off, což je samozřejmě vždy zklamání. Navíc ta poslední sezóna nebyla ideální, měnil se trenér, byly tam plusy i mínusy, ale jsem rád, že jsem to poznal. Když jsem tam odcházel, říkal jsem si, že bych rád vydržel aspoň rok a nakonec jich bylo pět. Takže jsem spokojený.

Říkal jste, že jste působil v klubech, které měly za cíl postup do play off. Tady v Hradci to bude asi trochu jinak, ambice budou vyšší. Vnímáte to, případně přicházíte sem s tím?
Vnímám to, nejsem slepý, abych to neviděl nebo nečetl. Ale dříve jsem hrál v Pardubicích, kde ambice nebyly jiné, takže s tím nemám problém. Nijak se toho nezříkám, ale zatím jsou to jen slova, všechno musíme předvést na ledě. Tam musíme potvrdit i sílu mužstva, která je zatím jen na papíře. Tam si to musí sednout, aby to fungovalo, a to je práce všech tady v klubu, abychom byli úspěšní.

Ambice? Je předčasné o nich mluvit už teď

Máte nějaké osobní cíle, kterých byste chtěl dosáhnout?
Nemám, zatím jsem nad tím ani nepřemýšlel. Teď tady běháme po lese a led je ještě hodně daleko. Z tohoto pohledu cíle nemám, za letní přípravu se medaile nedávají. Teď jsme v období kondiční přípravy, cíle mohou být, až se rozjede liga. Nyní je to specifické, ještě se ani nezačalo. Kdyby za námi byla aspoň čtvrtina soutěže, tak člověk vidí, jak to jde a nejde, co by se mělo zlepšit... Teď by to byl výstřel do tmy. Jsou tu fráze o nejlepším výkonu pro tým, ale to snad nemusím říkat, takhle by to mělo být u každého. Jestli chci uspět týmově, tak tomu chci podřídit své osobní věci. Pak to může jít. Ale na to je času dost.

Čeká vás náročná sezóna. Kromě extraligy se představíte v Lize mistrů nebo na Spengler Cupu. Jak se na ni těšíte? Konkrétně třeba na Spenglerův pohár?
Pojedu na něj počtvrté za sebou, se třetím týmem (směje se). Ale neřekl bych náročná sezóna. Tu má každý rok Kovi (Jan Kovář) z Magnitogorsku, který odehraje i s národním týmem přes sto zápasů. My jich budeme mít kolem šedesáti. To není náročné, takové to má právě třeba Kovi, který navíc odehraje pětadvacet minut za zápas... Navíc v Lize mistrů jsou čtyři zápasy před začátkem extraligy, ještě v přípravném období. Nedělal bych z toho haló. Samozřejmě budeme chtít vyhrát každý zápas, ale liga bude v hokeji vždy na prvním místě. Nemyslím, že kdybychom v Lize mistrů vyhráli čtyři zápasy a v extralize měli po sedmi utkáních jeden dva body, tak budeme říkat, že to nevadí, protože v Lize mistrů je to super. Takže trochu náročné to bude, ale myslím, že trenéři vědí, do čeho jdou a poradí si s tím.

Pár let jste hrál v zahraničí. Když jste nyní přišel do hradecké party, našel jste nějaké známé tváře?
Kluky znám od vidění, proti některým jsem hrál. Proti jiným samozřejmě nikdy (usmívá se). Za pět let se extraliga obměnila. Když to přeženu, v Pardubicích teďka poznám čtyři lidi. Samozřejmě znám kluky jako Jirku Šimánka, Jardu Bednáře nebo Rendu Vydareného, proti kterým jsem hrával. Třeba proti Dominiku Graňákovi jsem hrál, ještě když byl ve Slavii, Čapína (Zdeňka Čápa) znám z Pardubic, ještě když byl malý. Ale z devadesáti procent se seznamuji. Takže kluky znám jako soupeře. Ani si nevybavuji, že bych s někým hrál v jednom týmu. Což je divné… Ale já se seznámím, s tím jsem nikdy neměl problém. Do Nižněkamsku jsem šel s Količem (Janem Kolářem), to pomohlo, potom přišel Néťa (Tomáš Netík). Ale zažil jsem tohle v Jokeritu, kde jsem neznal nikoho, možná jako soupeře tři lidi. Ale to byli Švédové nebo Finové. Tohle je v pohodě...